Literatura doby husitské
 
 
SPOLEČENSKO-HISTORICKÉ POZADÍ
-          krize ve společnosti, které se začaly objevovat po smrti Karla IV. vyvrcholily za vlády Václava IV.
-          mezi reformátory se nejvýznamněji svými reformami proslavil Jan Hus → následkem se staly husitské války (začínají první pražskou defenestrací (1419) ), nejvýznamnějšími husitskými vojevůdci se stal Jan Žižka, a poté Prokop Holý
-          Husité nebyly v historii nikdy jednotní, značně se lišily názory (Táborité, Pražané, východočeští Orebité) → shodli se však v programu pro čtyři pražské artikuly
-          o soupeření v Čechách se rozhodovalo v basilejském koncilu (→následný husitský kompromis)
-          po uznání kralování na českém trůnu Zikmunda Lucemburského, následného krátkého kralování Albrechta Habsburského, poté do roku 1453 zůstal český trůn prázdný, pro vyřešení krize nastoupil 13letý panovník Ladislav Pohrobek, za jeho zády od roku 1452 vládne zemský správce Jiří z Poděbrad, roku 1458 následně zvolen českým králem → následný nástup Jagellonců (1471 – 1526)
 
 
 
ARCHITEKTURA
» 14. století
-          výstavba zejména hradů → Kunětická hora, dostavba hradů Bítov, Pernštejn, Blatná, Švihov, Křivoklát
-          výstavba husitského stavitelství → Betlémské kaple a budování města Tábor 
 
» 15. století
-          zdokonalení gotického slohu → tzv. pozdní neboli vladislavská gotika
budování Hradčanského náměstí → Vladislavský sál → Benedikt Rejt
-          druhá pol. 15. st. → budování chrámů a kostelů → chrám sv. Barbory (Kutná Hora), chrám sv. Mikuláše (Louny), chrám Nanebevzetí Panny Marie (Most) a kostel sv. Mořice (Olomouc)
 
 
 
MALÍŘSTVÍ
-          v době husitské → stagnace malířství
-          obrazoborectví (= odstraňování soch, malířských obrazů, ničení chrámů a kostelů)
-          nejznámější díla jsou připisována Mistru litoměřického oltáře
 
 
 
HUDBA
-          objevují se válečné a duchovní písně (převážně jednohlasé) → dochované v Jistebnickém kancionálu
-          při bohoslužbách působí → literátská bratrstva
-          typická i anonymita autorů
 
 
LITERATURA
-          husitští reformátoři kritizují církev a za ustálený základ křesťanství považují bibli
-          husitští reformátoři, a poté i Jan Hus ovlivněni → Janem Vikléfem (Johnem Wyclifem) (=předchůdci Husovi)
-          literatura tohoto období má funkci především agitační 
-          hlavním žánrem literatury tohoto období → píseň (=dobová, vojenská, duchovní, satirická), dále kázání a traktáty
-          po nástupu na trůn Jiřího z Poděbrad vzniká česká reformační církev a centrum vzdělanosti → Jednota bratrská (→ Řehoř Krajčí)
-          před působením Jana Husa předcházeli mnozí předchůdci a přemýšleli o nápravách společnosti → předchůdci Husovi → Konrád Waldhauser(= německý augustinián)
-          Jan Milíč z Kroměříže (= notář a kanovník) je nazýván otcem české reformace
-          žákem Jana Milíče z Kroměříže byl Matěj z Janova (=významný teolog tohoto období)
-          za zakladatele českého odborného stylu je považován Tomáš Štítný ze Štítného  
-          po těchto předchůdcích začal významně působit a zasahovat do českých dějin Jan Hus
-          významným příspěvkem do této doby byl i rozvoj písňové tvorby → Ktož jsú boží bojovníci (=stává se nejen nejznámější táborskou písní, ale i hymnou husitského hnutí) → celá píseň je zaznamenaná v Jistebnickém kancionálu
-          období husitských bojů zaznamenávají básně, např. → Budyšínský rukopis
-          autorem latinsky psané husitské kroniky je Vavřinec z Březové
-          významní byli nejen husitští předchůdci, ale i nástupci → Petr Chelčický
-          vznikají i cestopisy, které napsal Václav Šašek z Bířkova → Deník o jízdě a putování pana Lva z Rožmitálu a dílo Z Blatné z Čech až nakonec světa
-          od 70. let 15. století docházelo v českých zemích k pomalému nástupu humanismu
 
Mistr Jan Hus
 
-          narození: (asi) 1371 – Husinec u Prachatic
-          úmrtí: 6.7.1415 – Kostnice
-          vysoký vzdělanec a vlastenecký myslitel, nejvýznamnější postava husitského období i českých dějin
-          ve svém nespravedlivém životě dosahuje mnoha ocenění a hodností → 1393 se stává bakalářem, 1396 dosahuje hodnosti mistra svobodných umění na univerzitě v Praze, 1404 dosahuje hodnosti bakaláře teologie, v letech 1403 až 1410 zastává po funkci děkana i  rektorana Pražské univerzitě
-          nehal se vysvětit na kněze a od 14.3.1402 káže česky pro lid v Betlémské kapli v Praze
-          všechna jeho kázání a rčení, která utvrzovala špatnost církve pobouřili současného arcibiskupa a poté i krále na českém trůnu Václava IV.
-          rokem 1412 se J. Hus zapojil do boje s odpustky, které velmi utvrzoval k nespravedlivému osvobození od hříchů za koupi od církve, Jan Hus byl utvrzen, že odpustky jsou čistě projevem tržního myšlení
-          po této velmi bouřlivých diskuzích s církví se Jan Hus odebral do ústraní, nejdříve na Kozí Hrádek poblíž Sezimova Ústí a poté na hrad Krakovec poblíž Rakovníka → J. Hus zde píše svá nejvýznamnější díla (např. O církvi, Knížky o svatokupectví, apod.)
-          v ústraní se Jan Hus zabývá nejen problémy o církvi, ale snaží se z Čech i vymítit germanismy a zde se zasluhuje o zavedení české diakritiky (O českém pravopise) za příslovečné spřežky
-          roku 1414 se Jan Hus odebírá na Kostnický koncil, pozván je současným římským králem Zikmundem Lucemburským, který mu sliboval, že mu zůstane veškerá svoboda, která však platila pouze na necírkevní půdě a Jan Hus se tak domníval, že veškerá svá učení bude moci ještě více prohloubit a prosadit, avšak Kostnický koncil necírkevní půdou nebyl a tak byl Jan Hus zadržen a uvězněn
-          roku 1415 byl Jan Hus na koncil povolán, aby veškerá svá učení a špatnosti proti církvi odvolal, Jan Hus si tím mohl zachránit krk, avšak neučinil tak
-          po neodvolání byl Jan Hus uvězněn na hranici a požádán o odvolání, Jan Hus na to odpověděl: ,,Pravdu nikdy neodvolám!,,
-          6.7.1415 byl v Kostnici upálen a jeho ostatky byly rozprášeny do řeky Rýn
 
 
O církvi
-          lat. De ecclesia
-          v tomto spise se Jan Hus o učení Jana Vikléfa
-          je psáno formou tzv. traktátu ve 23 kapitolách
-          J. Hus poukazuje na to, že hlavou církve není Papež, ale Kristus, příslušníkem církve je ten kdo nespáchal žádný hřích a že křesťan není povinen poslouchat Papeže, pokavaď je to v rozporu s biblí
 
Knížky o svatokupectví
-          dílo je psáno formou traktátu
-          je to Husovo nejútočnější dílo, kde poukazuje na křivost církve
 
Výklad Viery, Desatera a Páteře
-          výklady tří hlavních modliteb (Vyznání víry, Desatera božích přikázání a Otčenáše)
-          určeno těm, kteří se nemohli účastnit kázání
 
O šesti bludiech
-          lat. De sex erroribus
-          vykládá názory mezi církví a životem věřících
 
Postila
-          soubor traktátů určený prostým a neučeným lidem
-          je vrcholem Husových děl před odchodem do Kostnice
 
Listy z Kostnice
-          dokumenty o Husovu životu, které napsal v Kostnici
 
O českém pravopise
-          lat. De orthographia bohemica
-          Hus chce zjednodušení českého pravopisu
 
 
           Legenda:
 
  • agitace = poučení, či nucení k nějakému určitému cíli, či programu
  • traktát = lit. žánr, hl. myšlenka náboženská, či filozofická
  • odpustky = vykoupení svých hříchů za peníze
  • kancionál = zpěvník, popř. soubor dobových písní
  • obrazoborectví = vymýcení jakéhokoliv druhu umění
  • cestopis = prozaický lit. žánr, či dokument, obsahuje autorovu cestu